O flamenku

Flamenco je stále živé, lidové umění pocházející z jihošpanělské Andalusie. Spojují se v něm prvky mnoha kultur – cikánské, arabské a židovské. Přestože se jedná v zásadě o fenomén hudební a taneční,  obsáhle přesahuje hranice hudby a tance a ovlivňuje četná jiná odvětví umění.

Krása, atraktivita, umělecká hodnota a náročnost flamenka způsobily, že se jako jedno z mála lidových umění dostalo daleko za hranice země svého původu. Po celém světě existují školy flamenca, v jižním

Španělsku se lidé z celého světa učí tancovat flamenco, hudební teoretikové zkoumají jeho harmonie a  rytmy, literární vědci pak studují lidovou poezii obsaženou v textech písní. Ačkoli flamenco vzniklo a je nejvíce rozšířené v Andalusii, stalo se jakýmsi symbolem celého Španělska podobně jako např. býčí zápasy.

Tanec flamenco se vyznačuje především dramatickou formou a sofistikovanými rytmy. Jeho typickými prvky jsou rytmus vytvářející podupy (zapateado) a plynulé a ladné pohyby paží a prstů (braceo). Častým doplňkem jsou kastaněty (castaňuelas), vějíře (abanicos) a hedvábné šátky s třásněmi (mantones). Rozvíjí širokou škálu výrazových prostředků, pohybové koordinace a individuální taneční estetiky.